Předjaří
deštivé louže vpíjí zsinalý sníh
který psal zemi pozdravy po saních
Havraním krákání odzvání
ještě teď nahání prolhaná spaní
Ale když trhnu první kočičku, kouknu se slunci do tváří
hned zazáří svět lesklými okny v nařasených záclonkách přepečlivých hospodinek
aby vzdaly hold kuřatům, housatům,koťatům, dnům velikonočním...
Právem se stává pávem první květ podbělíčku toužící po sluníčku
první kuličky a první koloběžky
blýskáme auta, vyrážíme pěšky
Kam? Přeci za jarem!
co začalo tak nevinně, v jedné, jediné vteřině, která nás zastavila
a kupodivu nestudila